Živá knihovna

Metodu Živé knihovny vnímáme jako prostředek pro porozumění tématům odlišností a podobností, stereotypů a předsudků, ale také i pochopení globálních souvislostí. Intenzivně jsme se jimi zabývali v letech 2016-2018 a výsledkem je metodický materiál Živá knihovna jako metoda výuky, který pomůže s realizací živé knihovny ve škole, ale ji jinde, a případně poradí, jak tuto metodu propojit s výukou.

O co jde?

Živá knihovna umožňuje seznámit se s příběhy „živých knih“, tj. lidí, kteří jsou v něčem odlišní. Jejich okolí o nich mívá různé představy, které často brání ve vzájemném poznávání. Seznámení se s příběhy „živých knih“ nejčastěji probíhá pomocí rozhovorů v malých skupinách. 

“Živá kniha” vypráví a účastníci, tedy „čtenáři“ naslouchají a doptávají se. Pomocí rozhovoru tak dochází mezi „knihami“ a „čtenáři“ ke vzájemnému poznávání a původní představy se tak mohou proměňovat.

Živá knihovna tak díky mezilidským setkáním a sdílení příběhů pomáhá odbourávat strach z neznámého a podporuje sebepoznání i poznávání druhých a umožňuje kriticky přemýšlet o tom, jak vidíme svět kolem nás.

Pokud vás Živá knihovna zaujala, stáhněte si metodický materiál Živá knihovna jako metoda výuky.

Příklady „živých knih“

Už je to za mnou. Zpověď (bývalé?) anorektičky

Přestože nevidím, vnímám

Feminista z Turecka

Alespoň se pokusit… Horolezcem s jednou rukou

Íránský uprchlík, nyní britský student zubní hygieny

Milovník piva, který nepije alkohol

S Italem (nejen) v kuchyni

Věřící křesťanka

Na závěr Živé knihovny je každý „čtenář“ veden k zamyšlení

• S kým jsem hovořil? Co jsem se dověděl? Co mě zaujalo? Co mě překvapilo?

• Na jaké představy o „živé knize“ jsem narazil? Co z nich se dá považovat za stereotypy/předsudky a jak mě/nás ovlivňují? Proč je vůbec mám/e? V čem spočívají jejich rizika?

• Jak naložím s tím, co jsem se dověděl a co jsem prožil? Jak mě to ovlivnilo, jak to můžu v životě využít?

 

Živé knihovny začaly být organizovány v roce 2000 v Dánsku k prevenci útoků z nenávisti. Návštěvníkům hudebních festivalů bylo nabízeno „půjčování živých knih“ – tedy možnost vstoupit do rozhovoru s lidmi, kteří jsou něčím odlišní a setkávají se tak s předsudky a stereotypy.

Koncept Živé knihovny jako nástroje, který pomáhá pracovat s předsudky a stereotypy a poznávat druhé i sama sebe (zkoumat své názory, postoje apod.) se setkal s velkým ohlasem. Z Dánska se začal šířit do jiných zemí. V České republice se první Živá knihovna uskutečnila v roce 2007 na hudebním festivalu United Islands. Pořádání Živých knihoven se v současnosti věnují zvláště vzdělávací a neziskové organizace. Jde o metodu, která může být s úspěchem využívána ve formálním i neformálním vzdělávání.

 

Jak Živá knihovna probíhá, když ji organizujeme na škole?

      1. vyučovací hodina

• Nejprve s žáky společně prozkoumáme

  a) kdo jsem já a kdo jsou ostatní (téma identity)

  b) jak se na sebe navzájem s jinými lidmi díváme a co a proč si o sobě myslíme (téma stereotypů a předsudků)

• Seznámíme žáky s pravidly Živé knihovny. Každý žák se poté zaregistruje se jako „čtenář“, tedy podepíše, že s pravidly souhlasí. Dostane „čtenářský průkaz“- pracovní list sloužící k poznámkám a k reflexi.

• Poté jsou žáci rozděleni do skupin „čtenářů“ (max. 4 až 5 žáků v jedné skupině). Každá skupina prožije ve dvou následujících vyučovacích hodinách postupně tři rozhovory = „čtení“ tří „živých knih“

       2. – 3. vyučovací hodina

• Na úvod dostane každá skupinka „čtenářů“ anotaci „živé knihy, kterou si přečtou. Poté jsou „knihovníkem“ odvedeni k „živé knize“. Ta se jim krátce představí a následuje prostor pro rozhovor – „živá kniha“ vypráví o sobě i o předsudcích a stereotypech, které se k její identitě vážou. O svých zkušenostech, zážitcích atd.
• „Čtenáři“ mohou klást „živé knize“ otázky – „čtení“ je prostorem pro rozhovor. Rozhovor s jednou „živou knihou“ trvá 20 minut. Poté žáky knihovník odvede zpět do třídy, kde bude prostor poznamenat si do čtenářského průkazu, co pro ně bylo v rozhovoru s „živou knihou“ nejpodstatnější.
• Posléze dostane každá skupinka anotaci další „živé knihy“. V průběhu dvou vyučovacích hodin takto postupně proběhnou v každé skupince žáků rozhovory se třemi „živými knihami“.

        4. vyučovací hodina

• Po skončení všech tří rozhovorů je v poslední vyučovací hodině prostor pro reflexi, zamyšlení, sdílení.

Co Živá knihovna přináší žákům?

Lépe poznám sebe sama.

Uvědomuji si, kdo jsem a co je pro mě zrovna důležité. Zároveň poznávám, jak a proč se tyhle věci v průběhu života mění. Kdo jsem? Odkud jsem?  Kam patřím? Do jakých skupin patřím?

Lépe poznám ostatní lidi.

Svět je čím dál propojenější. Setkáváme se tak s lidmi, kteří jsou v mnoha ohledech odlišní. Jak a proč jsou lidé odlišní? Co mohu dělat, jak reagovat, když potkám člověka, který má něco “jinak”?

Díky rozhovorům a příběhům se setkám s různými úhly pohledu, s různými zkušenostmi.

Potkáme se s lidmi, se kterými bychom se neměli běžně možnost se setkat. Dozvídám se tak nové informace. Rozšiřuji si znalosti z určitých oblastí a setkávám se s různými úhly pohledu.

Učím se porozumět ostatním a fungovat s nimi.

Nemusím mít nutně všechny lidi okolo rád nebo s nimi souhlasit. Mohu se ale učit, jak se vyrovnat s tím, že lidé okolo mě jsou různí. Mám na určitá témata různé názory. Mohu zkoumat, z čeho vychází jejich názory a chování a snažit se jim porozumět.

Získám větší zájem o určitá témata.

Určitá témata se stanou konkrétnějšími, bližšími. Například téma politika může více zaujmout a být bližší po rozhovoru nebo seznámení se s příběhem člověka, který je aktivní v komunální politice.

Téma migrace může více zaujmout a být bližší po setkání s člověkem, který se přistěhoval z jiné země nebo žil dlouhodobě v jiné zemi.

Téma křesťanství může více zaujmout a být bližší po setkání s farářem, řádovou sestrou, členem církve, budoucí pastorkou apod.

Rozvíjím vztahy s ostatními lidmi – učím se spolupráci, prevenci konfliktů.

Rozvíjím komunikační dovednosti – tvořit a klást otázky, naslouchat. Učím se z rozhovorů získávat informace a dávat je do souvislostí. Změny v mém uvažování a chování mi pak mohou pomoci kultivovat vztahy s ostatními lidmi.

Jaké dovednosti pomáhá Živá knihovna rozvíjet

• Komunikační – naslouchat, tvořit a klást otázky,

• sebepoznání, sebereflexe,

• poznání druhých,

• spolupráce,

• kritické myšlení (Proč? Za jakých okolností? Co to způsobuje? Jaký to má dopad?)

Jak umožňuje Živá knihovna pracovat s postoji a hodnotami?

Umožňuje uvědomovat si, co je pro mě důležité. Jaké jsou moje postoje k určitým tématům, k určitým lidem a z čeho tyto postoje vychází. Seznamovat se s hodnotami a postoji druhých, učit se jim rozumět a reagovat na ně. Postoje a hodnoty pak mohou být „střelkou kompasu“, která ukazuje směr, jakým se chci vydat. Na jejich základě se mohu rozhodovat, jak se budu chovat v jednotlivých životních situacích, včetně těch obtížnějších.

Jaké znalosti mohou žáci získat

Znalosti z oblasti témat, které Živá knihovna přináší, např. náboženství, migrace, gender, různé společenské a kulturní zvyklosti, rozmanité životní styly, onemocnění a handicapy, prevence závislostí, menšinové sexuální orientace, sociální vyloučení.

Zeptali jsme se žáků: „Jak se vám líbilo vypůjčení Živé knihy?“

„Hodně mě překvapilo, že řádová sestra byla velmi milá a hodně říkala různé vtípky. A že má Facebook a přístup k internetu. Hodně jsem se dozvěděl o křesťanství a o ní samotné. Je zajímavé jak to bere. Odnáším si, že ne vždy se vyplatí udělat si názor na někoho skrz ostatní. Ne všichni jsou takoví, jak si je představujeme.“ 

„Překvapilo mě, že někdo kdo je na ulici hraje divadlo a poslouchá operu. Zaujalo mě, že se toho nevzdal. Že má hodně aktivit, které se snaží dělat a pravidelně je dodržovat, že mu pomáhají přežít. Došlo mi, že je těžké nenechat se strhnout okolím, ale vyplatí se nesoudit lidi podle vzhledu. Hodně lidí se chová jinak, než vypadá.“ 

„Zaujalo mě vyprávění o jeho rodině a jeho pohled na válku a terorismus. Bylo zajímavé vidět jeho pohled na věc. Chtěl bych se s ním ještě někdy potkat. Odnáším si nové názory a myšlenky a že ne všichni imigranti jsou teroristi. A že se musím víc se učit anglicky.“